Kolo jako pojízdná elektrárna, aneb energie
sbalená na cesty
Ačkoliv Tatranka je, tak jak hlásá reklamní slogan, skutečně
generacemi ověřená a nanejvýš chutná porce energie, bohužel žádné z vašich
elektronických „udělátek“ vám nenabije. Nemusíte nutně vyrážet k pramenům
Amazonky, abyste potřebovali nějaký zdroj elektrické energie pro váš
smartphone, tablet, či laptop. Zejména v dnešní době, kdy je internet plný
blogů, seriálů a aktuálních článků přímo ze stanu na druhé straně světa, je
téma dobíjení velice skloňované. Jelikož i já na svých cestách píšu, fotím a
snažím se zprostředkovávat zážitky z cestování co možná nejaktuálněji, je
pro mě nanejvýš důležité mít své „nářadí“ stále k dispozici. Jak tedy při
dlouhodobějších cestách udržet elektroniku na živu? Tuto otázku mi položilo
mnoho lidí a já jsem strávil hodně času hledáním a vymýšlením nejlepšího
řešení. Po absolvování letošního přejezdu USA, během kterého se mi podařilo být
energeticky soběstačný, mohu říct, že dobíjení fungovalo bez jediné výtky,
skvěle. Dá se tedy z jízdního kola udělat pojízdná ekologická elektrárna?
Ano, dá!
Konkrétní příklad:
Plán: tři měsíce napříč Spojenými státy, na kole, pravidelně
psát články na web a příspěvky na Facebook, něco vyfotit a natočit, co nejméně
se zdržovat nabíjením po restauracích (šetří čas a peníze)
Používaná elektronika: Netbook, smartphone, outdoorová
kamera, foťák, Mp3.
Volba dobíjecích zařízení: solární panel Goal Zero Nomad 13,
battery pack Goal Zero Sherpa 50, battery pack Goal Zero Guide 10, dynamo
v náboji Son Deluxe.
Zkušenost:
Už při loňské Cestě za východem slunce jsem měl možnost
vyzkoušet solárními panely Goal Zero. Tudíž jsem vsadil na jistotu a o jiné
značky se ani moc nezajímal. Výrobky americké firmy sídlící v Utahu, jsou
ve světě outdooru synonymem pro nejkvalitnější solární panely a nabíječky. Hlavní
otázka byla, jak během cesty nabíjet netbook, abych nemusel každou chvíli
zastavovat v kavárnách a sedět dvě hodiny „u sítě“. Na to existuje
nečekaně krátká odpověď. Goal Zero Sherpa 50. Beterry pack o rozměrech tří
plátků toustového chleba a kapacitě 50 Wh disponuje 12V výstupem, díky němuž
jsem mohl jednou nabít netbook, nebo pomocí USB výstupu pětkrát smathphone.
Spolu se solárním panelem Nomad 13, který Sherpu nabije za jasného počasí,
během jednoho dne, tvoří dle mého ideální a neporazitelnou soupravu na
jakoukoliv výpravu. Panelem se dá nabíjet i menší baterky pack Guide, pro který
má samostatný konektor. To je pak otázka jen pár hodin. Proč se tahat
s baterry packy? Samozřejmě je možné elektroniku tzv. „napíchnout napřímo“ k panelu. Problém je
ale v tom, že v tu chvíli prochází proud nekontrolovaně a hrozí
poškození zařízení. To samé platí i pro dynamo. Vlivem vysoké rychlosti, stejně
jako u solárního panelu např. extrémně silného slunce v Arizonské poušti,
by příval energie mohl poškodit nabíjené zařízení. S tím si právě bezpečně
poradí baterry pack. V opačném případě, jako jízda do kopců, kdy malá
rychlost dynamu neumožňuje vyrábět dostatečně silný proud. Či zamračená obloha
a stíny nepustí sluneční paprsky v plné síle, baterry packy bez problémů
pojmou i tento kolísavý proud. Následně pak nabíjejí souvislým tokem, to co si
přejete. Já osobně nabíjel z dynama v předním náboji menší baterry
pack Guide a z něho pak telefon a mp3 přehrávač. Velice záleželo na
profilu trasy. Ideální rychlost byla mezi 2O-30 km/h. To jsem byl schopný nabít
„gajda“ i dvakrát za den. Solární panel měl ideální místo na zadních brašnách,
kde jsem ho vozil prakticky celý den a tak neustále nabíjel většího „šerpu“,
který mi posloužil jako záložní zdroj pro vše, co jsem kdy potřeboval nabít. Závěrem
mohu prohlásit, že jestli něco během cesty přes USA fungovalo skutečně na
výbornou a dělalo mi radost po celou dobu, bylo to právě dobíjení. Protože když
něco funguje tak jak má, je to paráda.
