Vítání jara

Všichni plánujeme velké výpravy. Dobrodružství, která nás zavedou do dalekých končin, kde unikneme všedním starostem a kde za každým rohem čeká něco nového. Bohužel jen u mála z nich nakonec dokážeme vytrvat a uvést je do reality. Co nám ale brání udělat i krátký výpad ze svého komfortu a vyčistit si hlavu. Pravdou je, že takový malý výlet může být v běžném životě mnohem prospěšnější. Zabouchnout dveře a alespoň na jednu jedinou noc nechat všechno za sebou. Samozřejmě strávit několik týdnů i měsíců cestováním po cizích krajích je krásný zážitek. Ale vyrazit na jednu jedinou noc je mnohem lepší než nevyrazit vůbec.

Jarní rovnodennost mi poskytla dokonalou záminku právě k takovému výletu. Přichází jaro a to je třeba oslavit. Nejlépe na vlastní kůži.  Nic velkého, pár kilometrů od domova, ale přesto v jiné realitě. Rozdělat si večer oheň, opéct buřta, spláchnout ho pivem a usnout pod širákem. To je ta nejlepší regenerace pro zmoženou hlavu i tělo. Restart do dalších dní.

Je to tak jaro přichází. jsou zatím jen malé náznaky, ale potěší.

Jen pár základních věcí, nic moc není potřeba. Trochu jídla, nějaké pití, karimatka spacák....

A užít si radost s pohybu.

Všímat si drobností.

Ty velkolepé okamžiky příjdou vzápětí.

Posbírat dřevo, zabezpečit ohniště, přichystat večeři. Jak jednoduché ale povznášející.

I raní káva chutná v lese jinak. Věřte mi.... je lepší

Pobalit bivak a opět na kolo. nejlépe oklikou zpátky domů.

Mým cílem byly Slatinné vrchy, respektive ten nejvyšší z nich. Sopečný kopec mimo turistické trasy ztracený v lesích Máchova kraje.

Brooks B17

„Co to máš za starodávné sedlo? Co je tohle? Ty jo, kolo super, ale co to hrozný sedlo? “ a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Přesně takové reakce slýchávám od lidí, kteří mě potkají na kole. A to z 95%. A pak, jednou za dlouhý čas, potkám člověka, který řekne „No nekecej, ty máš Brookse, to je pecka! Například loni a to jsem doslova zíral, u mě zastavil kluk na Rychlebkách a říká „hele ty sis dal na bika koženýho Brookse? Tak to seš démon, ale pr..l tě nebolí co!“ Měl pravdu, už dlouho ne.

Tradice kožených sedel Brooks sahá až do roku 1866 a to už je v cyklistice nějaká tradice. Od té doby se stala ručně vyráběná kožená sedla nesmrtelnou legendou. Že jste o té velké legendě neslyšeli? Ani se nedivím. Dnešní trh postavený na závodních replikách a pestrobarevných elasťácích nechává klasické produkty stranou. Vždyť je tu přece něco převratně nového, kosmický plast, který je o 15g lehčí, to je to co potřebujete. Taky úplně nová cyklo vložka, která lépe nahradí tu starou vysezenou. Tomuto marketingovému tlaku čelíme skoro denně všichni, ať chceme, nebo ne. Brooks B 17 je něco zcela jiného. Vyrábí se již 118 let prakticky beze změny. To je z mého pohledu přinejmenším obdivuhodné. Když se něco dělá takou dobu, musí to fungovat, nemyslíte? 

Já si svého Brookse pořídil během přejezdu USA ve městě Lincoln stát Nebrasca.  Při návštěvě bikeshopu jsem se dal do řeči s prodavačem, ten zavolal šéfa a z toho vylezlo, že má za sebou dvouletou cestu z Aljašky do Ushuaii. Jako kolegové jsme se hned pobratřili a o zábavu bylo postaráno. Jako památku na toto setkání jsem si koupil nové sedlo Brooks B17. Mike byl poctěn, že si ho kupuji právně u něho a jako spokojený majitel téhož sedla mi dal pár rad do začátku.

Když totiž Brookse koupíte, je tvrdý jako dubová lavice koloniálního kostela. Kůže musí nejdříve povolit a vytvarovat se podle zadku.  Právě v tom to celé spočívá.  Na běžné sedlo si musí tělo zvyknout, otlačit se. Ale kožené sedlo se přizpůsobuje tělu. Jakmile se vytvaruje, padne jako sádrový odlitek. K tomu napomáhá vosk, kterým se před prvním usednutím celé sedlo namaže, aby kůže změkla. Pár dní trvá, než si obě půlky protlačí své stanovisko, ale ve chvíli, kdy se tak stane, můžete zapomenout na otravné cyklovložky. Přichází nespoutaná svoboda a pohodlí. Na koženém sedle jsem najel kolem 7000km a z nich většinu jen ve volných kraťasech. Dnes je mi jedno, v čem na kolo nasednu. Můžu jet v obleku, džínech, plavkách i bez plavek a vždycky to bude pohodlné. Časem mi došlo, že tím se i ztrácí počáteční nákladná investice, protože odpadá každoroční kupování nové „plíny“.

Brooks je styl, kterému jsem propadl, stejně jako ocelová kola, se kterými je často spojován. Tato kombinace se pro mě stala nepřekonatelnou ve všech směrech. Někdo přece musí plavat proti proudu.

Fototechnika

Na to, co mám za foťák, nebo čím fotím, se mě zeptalo už hodně lidí. A to je důvod, proč vznikl tento článek. Nejsem fotograf, ale fotografování je nedílnou součástí cestování a naštěstí mě i baví. Prošel jsem klasickým vývojem od kapesního kompaktu až k zrcadlovce. Se snímky, které vycházely ze zrcadlovky, jsem byl spokojen. Co mi ale vadilo, byla ta velikost a váha. Pro cestování jsem chtěl něco menšího, lehčího, ale se stejným výkonem. Proto jsem s nástupem "bezzrcadlovek" (kompaktů s výměnnými objektivy) poslal svého Canona z domu a pořídil Sony Nex 6 (nyní a6000). Této kategorii se asi nejvíce věnuje Olympus s řadou Pen a OM. Ten ale používá 4/3 čip, který je o něco menší než u NEX. Sony totiž používá APS-C čip, stejný jako u poloprofesionálních zrcadlovek. Laicky řečeno větší čip znamená větší citlivost, větší výkon.

Fotoaparát je opravdu malý, lehký a hbitý. Beru ho kdykoliv a kamkoliv, aniž bych přemýšlel, jestli se mi s ním chce tahat. K ovládání a nastavení slouží po vzoru zrcadlovek kolečka a tlačítka na těle. S malou praxí je vše v rychlosti připraveno, žádné listování v menu jako u kompaktů. Z Canonu jsem zvyklý fotit přes hledáček a ten, i když elektronický, má NEX také. Občas se mi zasteskne po světlém optickém, ale nestává se to zas tak často. Navíc výklopný displej mi to při focení od země, nebo „na tajno“ od boku dost vynahrazuje. Díky velikosti a celkovému vzhledu to není s tím tajnem taková nutnost, protože lidi na focení reagují celkem přívětivě na rozdíl od situací, kdy na ně míříte obří černou cihlou s metrovým teleskopem.

Řada objektivů s bajonetem SEL se pomalu ale jistě rozšiřuje. Nicméně díky redukcím se dají použít stará manuální skla, čímž jsou kombinace prakticky nevyčerpatelné. A zde se dostávám k jádru věci. Fotím totiž na manuální skla OM Zuiko. Setový zoom 18-50mm používám minimálně. Můj set tvoří dva objektivy s pevným ohniskem, 24/2.8, 50/1.8 (brzy přibude třetí 135/3,5). Tyto objektivy jsou neuvěřitelně levné a kvalita obrazu, kterou produkují, je neuvěřitelně dobrá. Manuální ostření vyžaduje čas, já ale z 90% fotím krajinu nebo sám sebe, takže to mě nijak neomezuje. Líbily by se mi dva digitální objektivy, např. 20mm a 100mm, ale cena jednoho dalece převyšuje cenu všech tří manuálních. Ke kompletní výbavě pak patří ještě polarizační filtr a ND filtr. Polarizační mám nasazený vlastně pořád, neutrální mi pomáhá rozmazat vodu, nebo mraky.

To, co oceňuji hlavně na cestách, je nabíjení. Nabíjí se přes Micro USB. Sony má samozřejmě vlastní nabíječku, v praxi jsem ale zjistil, že se dá použít i nabíječka na telefon a především se dá nabíjet z powerbanky. To, co mě totiž dříve doslova drtilo, bylo vysedávání u zásuvek a nabíjení baterek do zrcadlovky….

V dnešní době sociálních sítí a sdílení všeho a všude mi práci obrovsky usnadňuje spolupráce se smartphonem. Přes aplikaci Sony Play Memories dokážu ihned po pořízení fotku poslat do telefonu a následně publikovat. Vše zabere necelou minutu. Stejně tak mi telefon slouží jako dálková spoušť. Aplikace se stahují i přímo do foťáku, jako například můj oblíbený Timelapse. Tyto aplikace se musejí koupit, ale nestojí moc (z nějakého důvodu to ale nefunguje pro ČR, pro to jsem při registraci zadal bydliště v Anglii).

Stejně jako u všech ostatních i NEX natáčí video ve Full HD. To jsem začal využívat teprve nedávno, ale budu se tímto směrem ubírat čím dál více. (Film z Bajkalu i Čas na kávu je točen jen na foťák a pevná skla.)

Ukázalo se, že tělo je i dobře zpracováno. Při dlouhých cestách každá technika ukáže, kde jsou její hranice. A nato, čím se mnou fotoaparát prošel, nevykazuje žádné fatální známky používání. Trochu oloupané rohy, škráblý displej, jinak nic.

Protože cestuji sám, je pro mě nepostradatelný stativ. Většinu času mého focení zabere běhání k foťáku a před foťák. U Stativu jsem dal přednost stabilitě před hmotností a pořídil jsem Vanguard Alta 235AP. Především pro natáčení videa a timelapsů potřebujete stativ, který bude ve větru stabilní. Když se totiž ženou mraky přes hory, znamená to, že dost fouká a bude potřeba foťák dobře ukotvit. Stejně tak na fotky s dlouhým časem je stativ prostě nutností.

Výsledné fotky počítačově upravuji. Nejsem ale žádný mág Photoshopu. Popravdě toho ani nejsem zastáncem. Používám netbook Acer Aspire One, který se na cestách osvědčil. Dojel se mnou do Japonska, přejel Ameriku, mrznul na Bajkalu a teď na něm píšu tento článek. Program Zoner Photo Studio je na mě dostatečně jednoduchý a na mé nároky plně dostačující. Své fotky upravuji v pěti krocích, ořez, ztlumení světel, projasnění stínů, kontrast a sytost. To je vše. 

Helma IXS Trail RS

Trailová klasika ze Švýcarska.

I v dnešní době, kdy nabídka výrobců cyklistických příleb dalece převyšuje počet hlav, na které by se daly nasadit, může být výběr nové helmy nesnadným úkolem. Nejspíš právě proto. Osobně jsem měl s helmami vždy dva zásadní problémy. Ať už jsem si na hlavu nasadil jakoukoliv helmu, za chvilku mi začala vadit. Nepříjemný pocit byl pak umocněn při pohledu na odraz ve skle. Ano, jde o bezpečnost, to je to hlavní. Ale přiznejme si, nikdo nechceme vypadat jako bychom měli na hlavě naražený kredenc… S nástupem trailových helem se najednou objevilo něco, co nejen že dobře vypadá, ale na první pohled plní ochranou funkci tak jak by mělo. Tím myslím, že chrání celou hlavu včetně týlu. Moje volba padla na dnes již ověřenou klasiku IXS Trail RS.

Skořepina je vyrobena z materiálu In-mould (ať už se za tím názvem skrývá cokoliv), který má i při zachování nízké hmotnosti vynikající absorpční vlastnosti. To jsem tedy zatím na vlastní hlavě nevyzkoušel, ale určitě to tak bude. To co jsem vyzkoušel a co mě právě na této helmě nadchlo je, jak sedí na hlavě. Jde o čistě subjektivní názor, ale sedí výborně. Upínání s regulačním kolečkem je pro větší variabilitu výškově nastavitelné a drží helmu spolehlivě na svém místě.

Vnitřní vložka je samozřejmě vyjímatelná a tudíž vypratelná. O to, aby se nemusela prát tak často, se stará 22 ventilačních otvorů a vnitřní vzduchové kanály. Nastavitelné Y clip pásky doplněné polstrováním kolem stahovacího popruhu se zapínají plastovou přezkou. Polstrování plní dvě funkce. Za prvé schovává a drží přebývající popruh a za druhé razantně zvyšuje komfort kolem popruhu pod branou. Tento detail opravdu oceňuji.

Viditelnost zůstává i s nasazenou helmou výborná. Kdyby vám ve výhledu přece jenom nějak překážel kšilt, dá se snadno posunout. Ačkoli já tento problém nepociťuji. Helma jednoduše sedí na svém místě, nijak neobtěžuje, nikde nepřekáží, nabízí výbornou ochranu a pořizovací cena vás nesvlékne z kalhot.