Všichni plánujeme velké výpravy. Dobrodružství, která nás
zavedou do dalekých končin, kde unikneme všedním starostem a kde za každým
rohem čeká něco nového. Bohužel jen u mála z nich nakonec dokážeme vytrvat
a uvést je do reality. Co nám ale brání udělat i krátký výpad ze svého komfortu
a vyčistit si hlavu. Pravdou je, že takový malý výlet může být v běžném životě
mnohem prospěšnější. Zabouchnout dveře a alespoň na jednu jedinou noc nechat všechno
za sebou. Samozřejmě strávit několik týdnů i měsíců cestováním po cizích
krajích je krásný zážitek. Ale vyrazit na jednu jedinou noc je mnohem lepší než
nevyrazit vůbec.
Jarní rovnodennost mi poskytla dokonalou záminku právě k takovému
výletu. Přichází jaro a to je třeba oslavit. Nejlépe na vlastní kůži. Nic velkého, pár kilometrů od domova, ale
přesto v jiné realitě. Rozdělat si večer oheň, opéct buřta, spláchnout ho
pivem a usnout pod širákem. To je ta nejlepší regenerace pro zmoženou hlavu i
tělo. Restart do dalších dní.
Je to tak jaro přichází. jsou zatím jen malé náznaky, ale potěší.
Jen pár základních věcí, nic moc není potřeba. Trochu jídla, nějaké pití, karimatka spacák....
A užít si radost s pohybu.
Všímat si drobností.
Ty velkolepé okamžiky příjdou vzápětí.
Posbírat dřevo, zabezpečit ohniště, přichystat večeři. Jak jednoduché ale povznášející.
I raní káva chutná v lese jinak. Věřte mi.... je lepší
Pobalit bivak a opět na kolo. nejlépe oklikou zpátky domů.
Mým cílem byly Slatinné vrchy, respektive ten nejvyšší z nich. Sopečný kopec mimo turistické trasy ztracený v lesích Máchova kraje.
