„Co to máš za starodávné sedlo? Co je tohle? Ty jo, kolo
super, ale co to hrozný sedlo? “ a tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
Přesně takové reakce slýchávám od lidí, kteří mě potkají na kole. A to
z 95%. A pak, jednou za dlouhý čas, potkám člověka, který řekne „No
nekecej, ty máš Brookse, to je pecka! Například loni a to jsem doslova zíral, u
mě zastavil kluk na Rychlebkách a říká „hele ty sis dal na bika koženýho
Brookse? Tak to seš démon, ale pr..l tě nebolí co!“ Měl pravdu, už dlouho ne.
Tradice kožených sedel Brooks sahá až do roku 1866 a to už
je v cyklistice nějaká tradice. Od té doby se stala ručně vyráběná kožená
sedla nesmrtelnou legendou. Že jste o té velké legendě neslyšeli? Ani se
nedivím. Dnešní trh postavený na závodních replikách a pestrobarevných
elasťácích nechává klasické produkty stranou. Vždyť je tu přece něco převratně
nového, kosmický plast, který je o 15g lehčí, to je to co potřebujete. Taky
úplně nová cyklo vložka, která lépe nahradí tu starou vysezenou. Tomuto marketingovému
tlaku čelíme skoro denně všichni, ať chceme, nebo ne. Brooks B 17 je něco zcela
jiného. Vyrábí se již 118 let prakticky beze změny. To je z mého pohledu přinejmenším
obdivuhodné. Když se něco dělá takou dobu, musí to fungovat, nemyslíte?
Já si svého Brookse pořídil během přejezdu USA ve městě
Lincoln stát Nebrasca. Při návštěvě
bikeshopu jsem se dal do řeči s prodavačem, ten zavolal šéfa a z toho
vylezlo, že má za sebou dvouletou cestu z Aljašky do Ushuaii. Jako
kolegové jsme se hned pobratřili a o zábavu bylo postaráno. Jako památku na
toto setkání jsem si koupil nové sedlo Brooks B17. Mike byl poctěn, že si ho kupuji
právně u něho a jako spokojený majitel téhož sedla mi dal pár rad do začátku.
Když totiž Brookse koupíte, je tvrdý jako dubová lavice
koloniálního kostela. Kůže musí nejdříve povolit a vytvarovat se podle
zadku. Právě v tom to celé spočívá. Na běžné sedlo si musí tělo zvyknout, otlačit
se. Ale kožené sedlo se přizpůsobuje tělu. Jakmile se vytvaruje, padne jako
sádrový odlitek. K tomu napomáhá vosk, kterým se před prvním usednutím
celé sedlo namaže, aby kůže změkla. Pár dní trvá, než si obě půlky protlačí své
stanovisko, ale ve chvíli, kdy se tak stane, můžete zapomenout na otravné
cyklovložky. Přichází nespoutaná svoboda a pohodlí. Na koženém sedle jsem najel
kolem 7000km a z nich většinu jen ve volných kraťasech. Dnes je mi jedno,
v čem na kolo nasednu. Můžu jet v obleku, džínech, plavkách i bez
plavek a vždycky to bude pohodlné. Časem mi došlo, že tím se i ztrácí počáteční
nákladná investice, protože odpadá každoroční kupování nové „plíny“.
Brooks je styl, kterému jsem propadl, stejně jako ocelová
kola, se kterými je často spojován. Tato kombinace se pro mě stala
nepřekonatelnou ve všech směrech. Někdo přece musí plavat proti proudu.
