Vzpomínka na léto.
Včera mi kamarád z ruského Barnaulu poslal několik
fotek, které pořídil, když jsem u něj přespával. Když jsem se na ně koukal,
zjistil jsem, že se usmívám. Najednou jsem se vrátil o 10 měsíců zpět, kdy jsem
už hodně daleko od domova, uprostřed altajského kraje, přijížděl
do hlavního města celé oblasti, Barnaulu. Bylo letní ráno, vzduch i zem
byla nasycená vlhkostí od častých bouřek, které mě zde co chvíli zkrápěli.
Houstl provoz a podél krajnice začalo přibývat benzínek, autoservisů, pneuservisů
a plechových garáží, ve kterých se dá sehnat všechno na cokoliv. Do města mi
zbývalo cca 10km, když jsem potkal mladého kluka na kole, který mířil směrem,
odkud jsem já přijel. Dali jsme se do
řeči a on po chvíli zavolal kamarádovi ve městě, jestli bych u něj mohl
přespat. Nakreslil mi příšernou mapku, podle které jsem měl najít panelák, ve
kterém bydlí Igor.
Popravdě jsem vůbec neměl v plánu, někoho hledat a
zdržovat se v Barnaulu přes noc. Když jsem dorazil do centra a zastavil se
u pizzerie, abych zasednul na internet, přiskočil ke mně rozcuchaný kluk, podal
mi ruku a řekl „ty jsi z Čech, že jo!“ „Ano.?.“ „Já jsem Igor! Dneska u mě spíš!“ Na to se nadalo nic namítnout. Zašel jsem
s Igorem k němu domů. Bydlel v malém bytě společně se svou přítelkyní
a kamarádem Maxem. Oba byli nadšení cyklisti a z mého kola byli úplně na
větvi.
 |
| Snídaně v Cadizu |
Cestovat po světě,
potkávat nové lidi a setkávat se s často až neuvěřitelnou dobrosrdečností,
to podle mě dává životu smysl.
